dítě; agresivita; afektivní chování; násilí; odchylka v chování; nesprávné chování; interpersonální vztahy; vztahy mezi vrstevníky; sociální působení; výchova v rodině; rodinné prostředí; rodičovská odpovědnost; psychologie chování; povaha; psychické vlastnosti

Agresivita, vnitřní připravenost jednat útočně, je z určité části vrozená a přirozená (40%). V řadě situací pomáhá nejen člověku, ale i dalším živočichům přežít. Významnou roli však hraje také sociální prostředí (60%). Autorka uvádí i další faktory, které míru agresivity ovlivňují - hormony (serotonin testosteron), psycho-sociální faktory (působení rodiny, vrstevnických skupin, školy, celospolečenská situace). Psychologové dělí agresivní chování podle různých hledisek do skupin - reaktivní (deficity v sociálních dovednostech), proaktivní (snaha o dominantní postavení). Výzkum nizozemské psycholožky Marieke Visserové zaměřený na kontexty vedoucí k agresivnímu chování školních dětí (5000 dětí v období od ZŠ po SŠ). Dětská agresivita a vztahy v rodině.

JAK ZÍSKAT ČLÁNEK:

Okopírujte nebo ofoťte si článek u nás ve všeobecné studovně (pro naše uživatele s roční nebo týdenní registrací).
Nebo požádejte v knihovně, kam běžně chodíte, o zaslání kopií prostřednictvím tzv. Meziknihovní výpůjční služby, kterou poskytuje každá veřejná knihovna v ČR.

Kde se v dětech bere agresivita?